Tým přebíral v jedenáctém kole, kdy ho čekal křest ohněm v Ústí nad Labem. Napoprvé uspěl. Pak přišla jeho první domácí výhra a vypadalo to, že pětačtyřicetiletý kouč Viktorie Žižkov Bohuslav Pilný dohraje podzim v poklidném středu tabulky. Jenže v dalších kolech mu zranění odepisovala jednoho hráče za druhým a následná série porážek jeho tým poslala před zimní přestávkou na dohled suterénu II. ligy. Rozkolísanou formou brnkali jeho svěřenci celé jaro žižkovským příznivcům na nervy, ale z nejhoršího se dostali. V posledním zápase sezony budou nakonec usilovat o osmou příčku.

Jaký úkol od vedení Viktorie Žižkov před Vámi při vstupu na trenérský post ležel?
K mančaftu jsem se připojil po desátém kole, kdy skončil předchozí trenér Vavruška. Podle postavení v tabulce (11. místo – pozn. red.) šlo především o únik z pásma sestupu. Do konce podzimní části zbývalo šest týdnů, a to byl čas na to, poznat před zimní přestávkou celý tým a připravit jeho doplnění.

Jenže v průběhu této doby se kádr začal díky zraněním nebezpečně tenčit, takže následné zimní doplnění kádru nabralo nebývalých rozměrů. Jak to celé probíhalo?
V jednu chvíli to bylo opravdu kritické, k dispozici bylo třeba jen čtrnáct hráčů. Hrál úplně každý. Jinak to ani nešlo. Odráželo se to samozřejmě na výsledcích. Když jsme si po podzimu s vedením sedli, řekli jsme si, že se kádr musí velmi výrazně posílit a doplnit. Přišlo 10-12 nových tváří. Nebylo jednoduché je připojit k týmu, každý přicházel v jinou dobu. Hráči si na sebe museli zvykat za pochodu. A to je složitý proces, který se nedá dopředu odhadnout. Všechno si ale sedlo a dnes můžu jednoznačně prohlásit, že kdybychom takové masivní doplnění hráčů v zimě neprovedli, s největší pravděpodobností bychom druhou ligu nezachránili.

Když uděláte zpětně inventuru toho, co se povedlo a co nikoliv, jaké momenty Vám nejvíce zůstaly v paměti?
Velmi dobrý pocit jsem měl ze zimní přípravy. Nebylo jednoduché se stěhovat na jiné hřiště (Viktorka se připravovala na hřišti Tempo Praha – pozn. red.). Něco jiného je, když máte vše po ruce, na jednom místě, včetně regenerace. Skvělé zjištění také bylo, jak hráči v zimní přestávce pracovali. Z toho jsem měl hodně dobrý pocit. Co jsem naopak doteď neskousl, byla domácí prohra s Frýdkem-Místkem. To byl nejhorší zážitek sezony. I když jsme v některých zápasech dostali více gólů a prohráli třeba 0:4, nedá se to s tímhle výkonem srovnávat.

A co zmiňované posily? Přibylo jich v zimě opravdu hodně, jak se v jarní části osvědčily?
Všichni noví hráči odvedli velký kus práce a pomohli výrazně k záchraně druhé ligy na Žižkově. Někdo se předvedl víc, někdo míň, ale v konkurenci našich soupeřů obstáli. Fanoušci si možná představovali, že budeme mít více bodů a v tabulce okupovat vyšší příčky. Je potřeba ale vidět, že to jsou hráči, kteří kolikrát ve svých klubech nehráli, takže jejich výkonnost rostla postupně, musela se potvrdit až tady.

Jaké kroky by byly ve Viktorce potřeba, aby se v dalším ročníku FNL ucházela o postup do nejvyšší soutěže?
V první řadě musí zůstat kádr pohromadě. To je alfa a omega a klíč k úspěchu. Posily jsou až druhá věc. Dvě, tři, to ano, ale kádr jako celek musí zůstat spolu. Nemá smysl, aby každý půlrok půlka hráčů odešla a dalších deset nových přišlo. To je obrovský zásah do fungování týmu. Sžívání nových hráčů s celým kolektivem není automatické. Je to proces, který je velmi problematický a nesvědčí výkonnosti.

V dnešním zápase budete bojovat o možnost skončit celou soutěž v první polovině tabulky. Bral byste toto umístění jako úspěch?
Asi jsme mohli skončit ještě lépe. Ale na to, že jsme ještě v minulém kole nebyli ani zachráněni, to jako úspěch beru.

Pojďme Bohuslava Pilného představit fanouškům i z jiné stránky. Trochu Vás „zlidštit“. Kdy a kde se vzala Vaše neodmyslitelná přezdívka „Bogas“?
Víte, že ani nevím? Určitě mi takhle nikdo v mládí neříkal. A jako prvoligovému hráči? Myslím, že ani v Hradci to nebylo. Takže to muselo vzniknout až v Liberci v letech 1999 až 2003. Přesně si to nepamatuji.

Čím vyplňujete svůj volný čas? Máte nějakého koníčka?
Mám! Jsem vášnivý rybář. No, spíš vášnivý rybář, který na ryby vlastně vůbec nemá čas. Ale teď zrovna připravuji otruby a chystám se snad po dvou letech jít chytat. Největší můj úlovek je zatím amur 85 cm.

Chodíte na ryby sám, nebo jste vyznavačem chytání ryb s partou kamarádů?
V Liberci jsem na ryby chodil s Honzou Nezmarem (současný sportovní ředitel Slavie Praha – pozn. red.), ale abych se přiznal, dnes mám rád svůj klid, a lidi k chytání vůbec nepotřebuji.

Zdroj: Tištěný zápasový bulletin FK Viktoria Žižkov