Do brány se dostal kvůli zranění svého kolegy Karla Hrubeše už ve třetím kole FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY v Prostějově. Dvaadvacetiletý brankářský talent Martin Otáhal během dalších tří zápasů poznal, jak chutná ve druhé lize výhra, remíza i prohra. Na tu ústeckou by nejraději rychle zapomněl. I když, jak říká, i takové k fotbalu patří. Sympatický mladík je za hostování ve Viktorce vděčný. Jeho nové zkušenosti ve druhé nejvyšší soutěži potřebuje totiž nevyhnutelně ke svému dalšímu profesionálnímu růstu.

Od mala vedly Vaše fotbalové kroky do Edenu. V kolika letech jste na Slavii začínal a kdy se rozhodlo, že se stanete brankářem?

Začínal jsem v šesti letech a postupně, jak se posty formovaly, jsem skončil v bráně.

Málo se ví, že Váš děda má také brankářskou minulost, byl znamenitým brankářem Vyšehradu. Jak zásadní byla tahle skutečnost ve Vašem rozhodování navléci brankářské rukavice?

Děda to dotáhl dokonce na dvojku v ligové Bohemce, takže mě to logicky táhlo více do brány. On mě navíc na všechny tréninky na Slavii vozil, takže jsem k tomu byl víceméně předurčen.

Jak dlouho jste ve Slavii působil?

Prakticky až do juniorky, kdy přišla první nabídka na hostování do divizního Českého Brodu. Tu jsem přijal a zde jsem v osmnácti začal chytat mezi dospělými.

Pak přišel další výkonnostní krok nahoru – ozvali se Vám funkcionáři z Viktorie Jirny a možnost chytat ČFL…

Tuhle nabídku jsem využil okamžitě. Chytat třetí ligu, to bylo pro mě opravdu lákavé, to je soutěž, která už má velmi dobrou kvalitu a navíc jsem tam pár kluků znal. Tohle všechno rozhodlo, že jsem do Jiren odešel.

Po půl roce jste měl na stole pozvánku, ze které se podlamují nohy i sebevědomým teenagerům – tehdejší slávistický trenér Šilhavý si Vás vybral do zimní přípravy A týmu Slavie Praha. Jak jste tohle prožíval?

Tohle bylo naprosto úplně něco jiného. To se nedalo s ničím, co jsem do té doby zažil, srovnat. Sice jsem už několik jednotlivých tréninků s áčkem Slavie zažil, ale abych byl členem kádru a zažil celou přípravu, to ne!

Koho jste měl tenkrát v týmu za kolegy na brankářském postu a jak Vás ve hvězdném týmu  přijali?

Byl tam Jirka Pavlenka a Ondřej Kolář, se kterým se kamarádím doteď. Všichni spoluhráči byli v pohodě, zapadl jsem mezi ně dobře. Hodně mi to dalo, včetně vedení tréninků od brankářského kouče Radka Černého. Úroveň, jakou jsem ve Slavii zažil, se nedala dosud s ničím srovnat.

Odchytal jste ve Slavii alespoň nějaký přípravný zápas?

Ano, shodou okolností proti Viktorii Žižkov loni v červnu. Chytal jsem poločas a gól jsem nedostal. Vyhráli jsme tenkrát těsně 2:1.

Letos jste zakotvil v rámci dalšího hostování v kádru Viktorie Žižkov. Co pro Vás tahle štace znamená?

Viktorka je pro mě jednoznačně další posun v kariéře. Potřebuju chytat a druhá liga na Žižkově je pro mě ideální varianta.

Jak jste prožíval svůj debut v premiéře v  Prostějově? Měl jste velkou trému?

Trochu nervozity tam určitě bylo, ale jak začal zápas, tak to ze mě spadlo. Škoda jen, že jsme tam nevyhráli, měli jsme na to.

Díky současnému angažmá jste se také objevil poprvé v životě v přímém přenosu České televize. Dívala se na Vás rodina při domácím zápasu s Brnem?

Dívali jse úplně všichni. Nejen komplet rodina, ale i další známí a kamarádi.

A jak by měl ideálně vypadat Váš další brankářský životopis? Chtěl byste nějaký čas, než se otevře možnost chytat ligu ve Slavii, zůstat ve Viktorce?

Přesně tak. Chtěl bych se tady ukázat, vybudovat si nějaké jméno a pak se postupem času vrátit do Slavie.

Láká Vás později i zahraniční angažmá?

To bych moc rád zkusil. Jirka Pavlenka nám všem ukázal, že se z české ligy dá poměrně rychle do zahraničí dostat. A to rovnou do těch nejprestižnějších soutěží na světě.

Zdroj: Tištěný zápasový bulletin FK Viktoria Žižkov